V roce 2021 za pouhých 21 dnů přeběhl 1086 km dlouhou severní variantu Stezky Českem. Letos si ale vybral něco o dost delšího. Co může přimět člověka k tomu, aby se rozhodl přeběhnout Evropu? Co bylo nejtěžší a jaké jsou jeho pocity z uplynulé cesty?
Nápad, vnuknutí přišlo už před dvěma lety, když jsme s rodinou byli na jihu Španělska v Andalusii. Pobíhal jsem po horách Sierra Nevady, když se stala v rodině událost, která mě hodně zasáhla. Tehdy jsem si řekl, že poběžím někam hodně daleko. Běh po severních horách České republiky jsem tak bral spíš jako test sebe sama a materiálu. Rozhodnutí, že to bude běh z jihu na sever Evropy přišlo bezprostředně po přeběhu ČR. S nápadem přišla moje žena Pajky, která mi ukázala, že existují dálkové turistické trasy. Čas a místo šly ruku v ruce – začít s jarem na jihu a v ideálních podmínkách mastit na sever.
Jo, možná se to nezdá, ale byl to celkem oříšek. Nebýt souhlasu ženy a našich 2 kluků, tak bychom nikam nejeli. Neumím si představit být na cestě bez nich. Koupili jsme třicetiletého bydlíka a pojmenovali ho Jestřáb, prodali domek v Českém Ráji, připravil jsem firmu na to, abych mohl pracovat na dálku, přestěhovali všechny naše věci ke kamarádovi na ranč. Pak jsme připravili mé běžecké vybavení na cestu a vše ostatní pro zbytek rodiny na pobyt a přesuny. Zdaleka ne každá z těch věcí šla jednoduše. Vyhrazený čas pro přípravu bydlíka se protáhl ze 14 dnů na 2 měsíce, a na běžeckou přípravu nezbyl skoro žádný čas. Nejvíc ubíjející pro nás byly úřady. Ve chvíli, kdy jsme nastartovali a vyrazili, z nás ale všechno spadlo.
Na jihu Sicílie bylo u moře slunečno a větrno, na Etně větrno, deštivo, občas sněžilo a vzhledem k pokračování po Apeninách se teploty zvedaly jen pomalu. Přechod z ČR ohledně teplot nebyl tak drastický. Po pár týdnech byly třicítky, užili jsme i tepla. :)
Po prvním dni, kdy většina trasy vedla po asfaltu si bylo těžký říct, že už je to jen 8000+ bez 47 km. Další dny už to šlo a zůstával jsem v přítomném okamžiku. Někdy bývám v euforii z pohybu a svobody, jindy na mě doléhají chmury, které způsobují zdánlivé maličkosti.
Tělo si vybralo svojí daň hned po pár dnech. Naložil jsem mu až moc. Odneslo to koleno a potom holeň. Měl jsem zánět v noze, kvůli kterému jsem měl tři týdny stopku. To nevypadalo růžově (i přes blízkost Gira d‘Italia). Nechtěl jsem to zabalit, takže mi zbývala jen možnost pokračovat na kole. Kamarád mi ho narychlo poslal do Itálie, ale bohužel nejdřív bez předního kola. Když dorazilo i chybějící přední kolo, frčel jsem přes Itálii až do Německa. Nakonec po pár fíglech fyzioterapeuta, u kterého jsme se v Česku zastavili jsem zase schopen běhat.
Je to cesta nás všech. Snažíme se plánovat tak, aby byla zajímavá i pro naše malé kluky. Jsou rádi v přírodě, milují skály a vodu, takže se snažíme nocovat v jejich blízkosti. Dalším lákadlem je možnost ježdění na kole. Když žena přijede na místo noclehu, hned vybaluje kola.
Pro kluky to je asi největší změna – z domečku na samotě v lese se najednou stalo každodenní cestování bez pevného místa. Po týdnu se zdálo, že se jim moc stýská. Další týden prohlásili, že zpět do České republiky chtějí jen z důvodu výměny hraček za jiné a že budou cestovat po světě.
Vše je, tak jak má. Potkáváme spoustu bezvadných lidí, navštěvujeme místa, z jejichž krásy se tají dech. Jsme součástí přírody. Čím méně změněná je, tím více se cítíme volnější. Kdyby je kdyby, takže bych neměnil ani jeden den. Samozřejmě nás potkaly i negativní věci – vykradení obytňáku, nemoc celé rodiny, občas se Jestřáb rozhodl, že nepojede, pak do něj začalo hodně téct…
Znovu na „start” bych šel lépe fyzicky připravený. K vybavení nemám jedinou připomínku.
Bude to znít možná srandovně, ale pro mě jsou vrcholem ponožky z merina. Používám je opravdu pár let (samozřejmě je občas vyměním). :) Mít nohy bez puchýřů a otlaků je pro běžce hodně důležité. V teplotách mezi 10—15 °C používám merino trika, pak už nosím Coolmax. Merino je vůbec materiál, který jsem si zamiloval. Používám ho při běhu, na kole, tak při běžném nošení. Od Sensoru nosím také běžecké šortky, pod které oblékám trenky buď z merino vlny, nebo Coolmaxu. U těch se mi taky nestalo, že bych měl opruzeniny. Můj oblíbený kousek je Merino Upper klokanka. V té jsem v roce 2018 přešel Island a mám ji dodnes. Teď už mám druhou, abych prý nedělal ostudu. :) Sensor jako jeden z mála šije merino pro děti, takže kluci mají trika s dlouhým rukávem a pak sety trika a spodků Double Face.
Jasně ve vedení jsou přírodní materiály. Merino mám na prvním místě. Ale s naším postojem k ekologii a odpadům jsem přivítal, že oblečení z recyklovaných materiálů obstojí i v náročných podmínkách.
Respekt mám, strach ne. Těším se, ale zároveň mám respekt z liduprázdných částí bez cest v Norsku a Švédsku. Skandinávie je jednoznačně mým favoritem, ale nejsem s to vypíchnout jedno místo, protože si dopředu o jednotlivých oblastech moc nezjišťuji. Mám rád překvapení, ohromení a vlastní zkušenost.
Libor Erben (*1983)
Libor Erben je rodák z Krkonoš. Absolvoval sportovním gymnázium v Jablonci nad Nisou, kde se věnoval běhu do vrchu. V letech 2000-2002 byl členem reprezentačního družstva ČR, během kterých na mistrovstvích obsazoval medailové pozice. Ve své běžecké vášni pokračoval až do roku 2011. Po přesedlání na kolo a upuštění od závodění se v roce 2018 pustil do přechodu Islandu ze severu na jih a v roce 2021 přeběhl za 21 dní severní variantu Stezky Českem - 1.086 km s převýšením 32.617 metrů. Nyní po svých nebo na kole křižuje Evropu z jihu na sever a jeho rodina ho doprovází v obytném voze jménem Jestřáb. www.liborerben.com
