Menu

Nákupní košík

V košíku nemáte žádné zboží.

Čím víc cvičíme, tím míň se hýbeme. Co se to děje?

Hodina ve fitku v úterý. Druhá v pátek. V neděli výšlap na Lysou. Splněno? Ani náhodou. Katy Bowman, biomechanička a autorka knihy Move Your DNA, to říká naplno: „Cvičení není to samé co pohyb.” Člověk může být fit a zároveň „pohybově podvyživený“. Cvičení je jen záblesk v jinak sedavém režimu. Jako kdybychom zbaštili jednu mrkev týdně a říkali tomu zdravá strava. Co teda tělo doopravdy potřebuje? Rozmanitý, častý a přirozený pohyb. Každý den. Každou hodinu. Každou buňkou. A kde začít? Chůzí.

PROČ ZROVNA CHŮZE?

Chůze je jako tichý orchestr: nezní hlasitě, ale rezonuje do hloubky. Zapojí svaly, klouby, fascie. Rozproudí krev, uvolní trávení. Masíruje orgány, čistí lymfu, maže klouby. 

A není to jen pocit – je to měřitelný efekt.

Vědci z Pittsburské univerzity vzali skupinu šedesátníků a poslali je třikrát týdně na čtyřicetiminutovou procházku. Po roce jim změřili hipokampus – část mozku zodpovědnou za paměť a učení. Byl větší.

📖 Erickson et al. (2011). Exercise training increases size of hippocampus and improves memory (PNAS).

Zvětšit si mozek? Stačí se projít.

PRÁDLO PEVNÉ JAKO HELVÉTSKÁ VÍRA

VARIABILITA = POHYBOVÉ SUPERKOŘENÍ

Tělo nesnáší rutinu. Miluje pestrost. A právě v tom spočívá kouzlo chůze. „Nejde o to, kolik kroků uděláš – ale jak rozmanité ty kroky jsou,“ píše Katy Bowman.

Jeden den asfalt, druhý den lesní pěšina. Jednou pomalu, jindy s batohem. Přes šikmou louku, po kluzkých kořenech, mezi kapkami deště. Nebo taky bosky. Tím vším si tělo zvyká na proměnlivost – a sílí.

Katy Bowman říká: „Přirozené prostředí nabízí nerovnosti, šikminy, kluzko, kamení – a to je přesně to, co naše tělo potřebuje.“

📖 Bowman, K. Move Your DNA 2nd ed: Restore Your Health Through Natural Movement. Propriometrics Press, 2017.

Takže cíl není udělat 10 000 kroků.

Cíl je: chodit každý den trochu jinak.

PLÁN NA VARIABILNÍ TÝDEN

Podle Katy Bowman může pohybová výživa namísto 5 km denně vypadat třeba takto – v různorodém terénu, ideálně:

  • pondělí: 3 km
  • úterý: 5 km
  • středa: 13 km
  • čtvrtek: 2 km
  • pátek: 8 km
  • sobota: nic
  • neděle: 20 km

JAK CHODIT, ABY TO MĚLO SMYSL

Chůze není jen přesouvání nohy za nohou. Je to symfonie svalů, šlach a kostí – a když ji hraješ správně, tělo ti zatleská.

Ale většina z nás spíš tak trochu šoupe nohama. Zkrácené hamstringy, vypnutý zadek (a ne ve smyslu estetiky), ramena u uší, hlava vystrčená jako želva.

Chceš to jinak? Takhle vypadá vědomá chůze:

  • Hlava v prodloužení páteře – koukej před sebe, ne do mobilu.
  • Ramena volně – ne napjatá.
  • Chodidla vpřed – ne do stran.
  • Krok z kyčlí – ne z kolen.
  • Hýždě pracují – a taky se formují.
  • Střed těla aktivní – připravený, ale ne zatnutý.

Studie ukazují, že tohle vědomé zapojení těla při chůzi pomáhá aktivovat hlubší stabilizační svaly a zlepšit posturální kontrolu.

Přeloženo: tělo se zpevní, narovná – a přestane bolet. Bez kouče. Bez aplikace. Jen choď a vnímej.

📖 Gait & Posture, 2017–2021

OBČAS VYPNI PODCAST

„Každý pohyb je informace. Čím víc druhů pohybu děláš, tím víc informací dostáváš. A tvoje tělo podle nich reaguje,” píše Katy Bowman. Jinými slovy: zpomal a naslouchej. To nejde se sluchátky a true crime v hlavě.

NESMRTELNÉ MERINO? ZKUS HO S CORDUROU®

BOTY JAKO OCHRANKA. NEBO KAZISVĚT?

Naše chodidla mají 26 kostí, 19 svalů, 33 kloubů a stovky nervových zakončení. Jsou stavěná k tomu, aby cítila – povrch, náklon, směr.

Jenže moderní boty? Jako sádra. Chrání, ale zároveň paralyzují. 

Když nohy necítí, mozek neví. A tělo se stává nepřesným nástrojem.

Neurovědec Michael Merzenich, jehož výzkumy popisuje Norman Doidge v knize The Brain That Changes Itself, upozorňuje, že „čím méně citu máme v nohách, tím méně přesně mozek mapuje naše tělo v prostoru.“

📖 Doidge, N. The Brain That Changes Itself. Scribe Publications, 2010.

Barefoot chůze podle něj obnovuje propojení mezi chodidly a hlavou. Takže to není žádný módní výstřelek. Barefoot je návrat k přirozenému.

NEPŘECHÁZEJ NA BAREFOOT NA SÍLU

Přejít z tlustých podrážek přímo na barefoot? To pozor! Nohy nejsou zvyklé pracovat. Netlumí nárazy, nedrží klenbu, neví, co si počít s klacíkem pod prsty. Výsledek? Bolí lýtka, achilovky, palce. Začni pomalu. Pár minut denně. Měkký terén. Vnímej, co ti nohy říkají. Bosá chůze je návrat. Ale ne sprint.

JAK Z CHŮZE UDĚLAT ZVYK (A NE POVINNOST)

Na horách je krásně. Ale zdraví se buduje jinde – v běžném dni. Nečekej na víkend. Tělo nezná kalendář. Každý krok se počítá. A když jich denně přidáš pár stovek, za rok máš statisíce, co zpevní tělo, pročistí hlavu a prodlouží život.

Z chůze se musí stát součást dne – ne jeho nadstavba.

  • Místo výtahu vyjdi schody.
  • Zaparkuj dál – a dojdi si to.
  • Vystup o zastávku dřív.
  • Polední procházka místo scrollování.
  • Vyřídit telefonát? Zvedni se – a choď.

American Heart Association doporučuje 150 minut svižné chůze týdně – ideálně rozprostřeně. Ne jednorázově. Krátké dávky během dne prý snižují riziko srdečních chorob, cukrovky i deprese.

📖 American Heart Association Recommendations for Physical Activity in Adults and Kids.

CHŮZE JAKO MIKROMEDITACE

Žádný playlist. Žádný Instagram. Jen krok za krokem. Výzkum z University of Exeter Medical School zjistil, že lidé, kteří tráví alespoň 120 minut týdně v přírodě, mají výrazně vyšší pravděpodobnost, že se cítí zdravě a v psychické pohodě – narozdíl od těch, co nechodí ven vůbec.

📖 White et al. (2019). Spending at least 120 minutes a week in nature is associated with good health and wellbeing.

UDĚLEJ TEN PRVNÍ KROK

Tělo tě má rádo. Ale nedá ti to najevo, dokud se nezačneš hýbat. A ty se nechceš trápit. Nechceš cítit bolest. Chceš žít dobře ve vlastním těle. 

Tak zítra zkus něco jinak. Vyjdi dřív. Jdi jinudy. Jdi bosky. Nebo svižněji.

Ale hlavně: JDI!

ODKROKUJ SI TO S MERINEM